google earth

a este darecek v podobe odkazu na google earth at se muzete podivat na mape kde sem to vlastne byla:

hranice
http://www.edisk.cz/stahnout-soubor/27814/brasil__argentina__paraguay.kmz_697B.html


vodopady
http://www.edisk.cz/stahnout-soubor/85507/iguacu.kmz_678B.html

elektrarna itaipu
http://www.edisk.cz/stahnout-soubor/33410/itaipu.kmz_676B.html



a starsi:

copacabana
http://www.edisk.cz/stahnout-soubor/79283/copacabana__rio_de_janeiro.kmz_696B.html

gisele prace
http://www.edisk.cz/stahnout-soubor/73219/gisele__s_work.kmz_690B.html

univerzita
http://www.edisk.cz/stahnout-soubor/32573/universidade_de_sao_paulo_-_faculdade_de_filosofia.kmz_703B.html

parque ibirapuera
http://www.edisk.cz/stahnout-soubor/89351/parque_ibirapuera.kmz_688B.html


a to uz by snad pro dnesek stacilo...du radsi na zaslouzeny pivo

mapa iguacu

svabici podruhe

Predevcirem mi prebeh svab v posteli po obliceji. Teda aspon myslim, ze to byl svab. Sem to rozdrtila takovym zpusobem, ze uz to pak neslo poznat. No ale mame tu jenom svaby, tak asi jo... Uz me zacinaj stvat. Ale vymyslela sem si na ne taktiku. Uz mam zhruba vycihany, kde se schovavaj a metodicky je vybijim.
Na lednicku sem dala bodovani mrtvejch svabu. Ale pocitaj se jenom ty velky. Maly nejsou tak hnusny totiz a dou lip zabit.
Dneska sem jednoho rozsekala vidlickou...fuuuuuj

vsedni dny 11-13.3.

Ve stredu sem se dokopala k prani, ale byl to zas boj. Nevim jestli to delam blbe nebo co, ale ta pracka to poradne nevypere proste. Navic na bilym pradle mi zustaly modry fleky, asi od avivaze. Sem z toho byla celkem zoufala. Ale gi mama ma tu stejnou pracku, tak priste az tam budu, si necham udelat skoleni. Vecer sem sla do skoly, ale dorazila sem asi o 20minut pozde, za prve protoze byla zacpa a za druhy pze sem doma koukala na ligu mistru :)

Ve ctvrtek opet do skoly. Poprve sem sla na brazilskou literaturu a je to dês. Profak mele dve hodiny, ale vubec nic vlastne nerika. Asi 5 lidi tam regulerne spalo. Ja okamzite poridila sudoku, abych tam neusnula. Odpo sem si koupila pekny novy sandalky, poridila par veci v papirnictvi a taky se konecne zapsala na mistni bazen. Budu konecne neco poradnyho delat. V pondeli este musim na nakej kozni test a pak muzu zacit plavat.
Vecer sem byla doma a dokonce cetla veci do skoly a taky me chyt rapl a kreslila sem vam mapku vodopadu, abyste se v tom aspon trochu vyznali :))

No a dneska – v patek 13. – sem sla zás na tu brazilskou literaturu. Metoda sudoku zabrala a neusnula sem. Odpo sem jela záse na federalni policii prés cely mesto, ale snad uz naposled. Docetla sem knizku na diplomku a konecne taky dopsala celej tenhle blog. Trochu sem to odflakla, ale jinak bych to uz asi nikdy nedopsala. Jo a zase prsi samozrejme. Tedka si asi dachnu a pockam az pride gisele a pudem na pivo nekam. Prece nebudem sedet v patek vecer doma.

pondeli 9.3. domu

Ale vsechno dobry jednou konci, tak sme se sbalili, rozloucili a ja vyrazila zpatky do brazilie. Cestou sem musela znova absolvovat byrokracii na hranicich, ale behali tam kone, tak sem se aspon kochala vyhledem. Na nadrazi sem cekala asi dve hodky, tak sem skocila na net zjistit co je novyho a pak nastoupila do busu a spala a spala a spala.

Do são Paula sem dorazila v utery v 7 rano. Gi este spala, tak mela chudak budicek a sla do prace. Ja sebou flakla na postel a zase spala. Odpo sem si hrala s fotkama. Mam jich asi 800 za ty 4 dny, tak sem mela dost prace s jejich upravovanim.

nedele 8.3.

Rano sme vstali, dali si snidani, koupili naky housky a vyrazili zás na vodopady. Z argentinsky strany je jich vic mensich a clovek je k nim bliz. Takze je tezky rict, ktera strana je lepsi. Ostatnim se libila tahle, ale mne obe. Tezko bych si vybrala jenom jednu. V parku sme dojeli vlackem az na konec a sli se podivat primo nad chrtan tech nejvetsich vodopadu. Z tech je taky to vídeo.


Bylo to neskutecny. Vsude mraky pary, hluk, spousta motylu, ptaky a i krokouse sme videli. Pak sme se sli projit po ruznejch cestickach dzungli a zkoumali rostlinstvo. Lodickou sme se nechali prevest na mensi ostrov plnejch obrovskejch ptaku – asi supu, tak sme meli dalsi podivanou. Mohli sme se i koupat, akorat ze to bylo strasne melky, tak sem aspon smocila nohy v rece iguacu a smyla ze sebe dalsi vrstvu potu a prachu. Stihli sme i poradnou tropickou bourku, takze sme byli opet durch. A videli sme konecne i nosaly! V cechach sem to nikde nevidela.

Vecer sme sli opet na trh na pivo a pak sedeli pred hostelem a kecali. Kolem nas probihali svabici a gekoni. Na zachode pavouci. Proste paradni divocina. Vubec se nam nechtelo pryc. Klidne bysme zustali este tejden, kdyby tam bylo co delat. Dokonce sem zavidela ostatnim, ze pokracujou argenitnou po podobnejch mesteckach na jih a nechtela sem se vratil do betonu são Paula.

7.3. argentina

Rano sme si dali snidani a padali na nadrazi smer Puerto Iguazu v Argentine. Cestou sme museli projit hranicema, coz byla dalsi byrokracie. Nejdriv busem na brazilsky hranice, tam razitko do pasu, pak dalsim busem prés most prés reku iguacu na argentinsky hranice pró dalsi razitko a pak dalsim busem do centra. Jestli to vubec naky centrum melo. Puerto Iguazu je totiz strasne malinky mestecko v argentinsky casti narodniho parku. Takovej typickej obrazek mesta co mame my evropani o jizni americe. Malinky domecky, snedy lidi, trosku chaos, domaci zvirata a tak. Ale nadchlo nas to mozna vic nez samotny vodopady.

Na nadrazi sin as odchyt nakej chlapek a vzal nas do hostelu, kde on sam bydlel. Byl to takovej malej polorozpadlej baracek hodne nizky kategorie, ale nam to presne vyhovovalo. Zabili sme par svabiku v pokoji, seznamili se s Kolumbijcem, co tam nakou dobu prebyval a hnedka sme se sli projit, sehnat neco k jidlu a na naky to pivo. Nasli sme mistni malej trh s jidlem, kde meli v kadich ruzny druhy oliv, k tomu davali syry a salamy, takze sme se pekne nadlablbi, schovali pred destem a sli se kouknout podle reky Iguacu az k mistu, kde se vlejva do paraná. Tam je vlastne hranice brazilie, paraguaye a argentiny, takze sme v jeden moment koukali na tri staty najednou. Navic zapadalo slunce, takze romantika jak blazen.

Pak sme se vratili zpatky na trh na pivo. Byla sem prekvapena, jak dobre davam spanelstinu. Sice delam hodne portugalskejch chyb, ale rozumim vic jak dve tretiny a sem schopna si bez problemu pokecat. Ale stejne se mi ulevilo, kdyz trhovkyne byla brazilka a ja ji mohla v klidu vysvetlit, co chci.

Z mesta sme byli fakt nadseny. Je plny starejch aut, neskutecnejch rachotin, a taky psu. Konecne sme videli mesic (fakt dorusta na druhou stranu) a hvezdy. Ja mela jet puvodne v nedeli odpo domu, abych stihla skolu, ale prisl omi to skoda, tak sem se rozhodla zustat do pondeli a udelala sem rozhodne dobre.

patek 6.3. vodopady

Rano sme dobehli do banky vybrat a vyrazili na vodopady. Sou v narodnim parku asi 15km za mestem. Ja s kacou sme sly nejdriv na malou lodicku, ktera nas nejdriv vzala dzungli a pak nas dovezla primo pod mensi vodopady a pekne nas tam nechala osprchovat. Pak nas povozili perejema, ze dve mlady francouzky mely takovej sok, ze chtely vystupovat za jizdy. Vsichni sme byli uplne durch, ale za hodku sme byli zas suchy.Strasne se nam to libilo, ze sme si i koupily vídeo, co nas nataceli.

Pak sme dosly za ostatnima a sli se konecne podivat na ty slavny vodopady na rece Iguacu. Sou prej sirsi i vyssi nez Niagarsky a Viktoriiny. Ja teda videla jenom tyhle ale byly nadherny. Cumela sem na to s otevrenou pusou. Byli sme u nich strasne blizko a uz sme se skacou nedivily, proc nas tou lodickou nevzali az pod ty nejvetsi... to byl proud jak blazen. Kolem sou udelany cesticky dzungly, tak sme koukali na kyticky, zviratka a vodopady. No byl to raj. Bylo tak neskutecny vedro, ze sme ze sebe utirali jenom ty kapky potu, ktery lochtaly nebo padaly do oci. Jinak to totiz nemelo nejmensi smysl. Vsichni sme lepili a smrdeli, ale byli sme strasne spokojeny a nadseny. S kacou sme pak sly este do ptaciho parku na papousky a ruzny jiny potvory, takze sme na hostel dojely prijemne unaveny, obaleny prachem a potem.

Na hostelu sme natrefili na az moc pritulnyho brazilce jmenem Mário, tak sem se musela tlemit. Chudak mel proste smulu. Vecer sme vyrazili s klukama na pivko do karaoke baru a celej vecer poslouchali mistni kviceni

5.3. foz do iguacu

Cesta busem nebyla nic moc, pze bus nebyl zadnej velkej luxus. Ani deku nam nedali a ja mela chytre mikinu v baglu dole v buse. Zato sem ale poprve videla v brazilii hvezdy, takze kdyz vsichni kolem chrupkali, ja koukala na jizni kriz a snazila se nejak zorientovat, ale neslo to. To uz mam vyzkouseny z australie, ze kdyz clovek nezna hvezdy, tak se cejti hrozne ztracenej.

Do mestecka Foz do iguacu sme dojeli nekdy kolem 11 rano. David mel naky bydleni zarizeny pres net a my sli do hostelum, kterej sem objednala uz v sao paulu. Meli sme stesti, pze nam dali lepsi pokoj s vlastni sprchou za cenu horsiho. A ani jednoho svaba sem tam nevidela! Dali sme si sprchu a vyrazili se kouknout na nejvetsi vodni elektrarnu na svete – Itaipu, ktera je kousek za mestem. Kdyz ji staveli, tak museli nejdriv vykopat koryto, kudy odvedli reku Paraná a pak to koryto zás zasypat. Aby ale mohly ryby putovat nahoru a dolu po rece, tak jim vyvorili specialni kanal o par kilometru dal. Stavba byla desne rychla – za den postavili objem dvacetipatrovyho baraku. Parana je na hranicich brazilie a paraguaye, takze to bylo placeny ze dvou statu. I elektrina se rozdeluje fiftyfifty. Brazilii to staci na pokryti myslim 70% vsech energetickejch naroku a paraguay na 100% a to este prodava 43 z tech svejch 50% zpatky do brazilie pze pró to nema zadny vyuziti. Povozili nas tam asi hodinu busem a tlacili do nas naky propagandisticky kecy, jak sou vsichni tam uzasny.
Za to ze zatopili indianum vesnice jim postavili naky domecky a sou na sebe strasne hrdy. V ramci elektrarny je i naka mala univerzita, takze vlastne firma ovlada cely mesto a okoli. No trosku sem z toho byla rozpacita. Ale odvezli nas i na paraguayskou stranu, takze mam dalsi stat na seznam.

Pak sme sli na zaslouzenyho jidlo, pze sme uz silhali hlady. Mezitim se dostavil David s tou holkou co s ni bydlel a slo se na pivko. Slecna makala v nakym baru, kde mela hrat samba, tak sme se sli podivat. Ze samby se ale vyklubala naka mistni buranska hudba, tak sme se spis bavili na ucet vidlaku, ktery nemaj kam jinam v patek vecer jit... Tak to dopada, kdyz se sejdou prazaci uprostred dzungle.

Mesto je prej bezpecny, ale stejne nam bylo doporuceno jet v noci taxikem, tak sme se zás pekne prohli.

dotaz

jo a konecne sem si vzpomnela na pedruv dotaz v riu. mezi spoustou logickejch otazek se vyloupla jedna skutecna perla: prej kdy se u nas slavej velikonoce. jestli to mame taky prehozeny jako leto a zimu...
to sme na nej zustali cumet vsichni jestli to mysli vazne nebo jestli si dela srandu. bohuzel to myslel vazne :)

takze se to vyrovnava blbejm portugalskejm dotazum typu jeslti mame vcely :)

streda 4.3. vyrazime

Rano sem jela opet na policajty a skejsla tam asi dve hodiny. Po asi dvaceti letech mi brali otisky prstu. Clovek by cekal, ze to bude nakej digitalni otisk a vono ne. zase mi napatlali ruce tou hnusnou cernou barvou, abych se nenudila pri cekani a mohla na zachode drhnout kuzi. Po dvou hodinach mi dali jakejsi malej papirek a ze jako je to vsechno. Az na to ze na papirku bylo napsany ceskoslovensko a na muj dotaz, jestli nevadi ze ceskoslovensko neexistuje uz 16 let se na me divali jak na totalniho idiota a racili se to zas pul hodiny opravovat.

Odpo sem vzala po meste i zbytek cechu, ale taky se jim moc nelibilo. Tak sme sli aspon do parku, ve kterym meli bejt udajne lenochodi, ale misto nich se tam usidlili obrovsky hnusny pavouci. Pak sem zvladla sprchu, sbalit, koupit neco k jidlu a hura uz sme frceli na nadrazi a vyrazili nocnim busem smer Foz do iguacu, prales a vodopady!

3.3. BBB aneb blba brazilska byrokracie

V utery rano sem vstala v sest a sla do skoly. Neverim, ze sem se k tomu dokopala. Navic kdyz gi i David este chrapali. Sem mela stochuti jim neco provest za to, jenze sem nemela silu. Po skole nastal den byrokracie. Musela sem konecne vyridit registraci na federalni policii. Takze sem jela nejdriv busem a pak vlakem na jihovychodni konec mesta kolem strasne smradlavy reky, aby mi dali nakou divnou samolepku do pasu, a zas zpatky do centra. Tam sem musela k notarovi ofotit pás, do banky zaplatit 200realu – asi 1900 za poplatky za vyrizeni povoleni k pobytu, nechat se vyfotit a pak jet tentokrat na severozapadni konec mesta na tu policii, kde mi v pul paty rekli, ze maj jenom do 4. sem myslela, ze se po.... Doma sem padla za vlast, jenze to dlouho netrvalo a uz sme zás jeli na nadrazi pro dalsi dva cechy – kacu a alese - z ria. A rovnou sme tam koupili listky na bus do foz de iguacu. Hodili sme je na hostel a sli zás na pivo. Nechapu jak sem ten den prezila ve zdravi.

pondeli 2.3.

Rano sem se dokopala do skoly na hodinu indianskyho jazyka Tupi a byla to celkem sranda. Profak sympatak a hlavne sme tam dva cizinci – ja a jeden francouz – coz se mu strasne libilo, pze na nas muze ukazovat ze ne kazdej zna slova, ktery sou bezny pró brazilskou portugalstinu, ale v evrope nejsou. Jinejma slovama si tam z nas delali vsichni srandu, ze nerozumime. Soucast vyuky prej bude i vylet do naky indiansky vesnice, tak sem zvedava.

Odpoledne sem protahla davida po meste. Vubec se mu tady nelibilo. Prej moc velky a sedivy a hafo lidi. Navic je tady mnohem hnusnejsi vedro nez v riu. Tam aspon foukal svezi vitr od more, ale tady fouka tak akorat z vejfuku. Vecer sme sli na pivko do gay ctvrte, tak sme cumeli, kolik homosexualu tu vlastne je. V brazilii prej 15%, v são paulu 20. to je sileny.

vikend 28-29.2.

Rano volaly gi rodice, ze maj naky volnasky do kina, ktery dneska koncej, tak jestli prej nechcem jit. Tak sme se musely strasne rychle vykopat, dojet do ty jejich vesnice pró listky a pak padat do obchodaku do kina. Ja byla v kine asi pred rokem a neco v olomouci na nakym dokumentu. Na filmu uz si ani nepamatuju ale bude to tak 5 let bych rekla. Tak sem se i celkem tesila. Koupila sem si obrovskej popcorn samozrejme. Sly sme na Podivny pripad Benjamina Buttona nebo jak se to cesky jmenuje a celkem to uslo. Platit bych za to ale nechtela teda. Zajimavy, ze vetsine kin v brazilii nejsou na listkach sedadla. Proste plati kdo driv pride ten si vybira.

V nedeli jela gi na obed k rodicum a ja sla do musea portugalskyho jazyka, pze to byl posledni den vystavy o Machado de Assisovi – brazilskym spisovateli. Je to takovy moderni interaktivni muzem, ktery polopate vysvetluje historii brazilsky portugalstiny, kterou ja samozrejme uz znala, takze nic novyho, ale bylo to zajimavy. Navic ta ctvrt Luz je stara a pekna. Priste nafotim. Pak sem padala na nadrazi, pze prijel David – jeden ten cech z ria, na par dni sem. Tak sem ho vecer vytahla na pivko na namesti Roosevelt, kam s gi chodime na pivo a shodou okolnosti sme se seznamili s majitelkou dvou tamnich baru, takze uz sem stamgast :)

zpet z ria 24.2.

V utery rano nas pedro hodil na nadrazi. Cestou projizdel přes centrum, kde byly zaparkovany všechny ty alegoricky vozy z ty slavny přehlídky, takze sme videly vlastne skoro vsechno. Bus trval 6 hodin, ale jelo to krasnou krajinou, takze sem se kochala jak prava turistka. Doma sme sebou flakly a nedelaly uz vůbec nic :)

Ve stredu sem se poflakovala po byte, uklizela a odpočívala. Taky sem poprve zapasila s prackou a az na ty spatne vyprany rucniky sem bojovala celkem statecne :) Navíc sem objevila takovy dobry jazz a funky radio, takze od ty doby neposloucham uz nic jinyho. Kdo by chtel vyzkouset tak www.territorioeldorado.limao.com.br.

Este zpatky k riu. Neprislo mi to tak nebezpecny, jak se u nas rika. Spousta lidi chodila s velkejma drahejma fotakama v klidku po meste a nic neresila. Pedro sice zamykal auto za jizdy a zaviral okynka na semaforu, ale to mi prislo uz trosku prehnany. Pravda, ze to mesto neznam a ze sem ho videla jenom chvili, ale rozhodne sem se nejak ohrozena necejtila. Lidi tam taky po sobe dost koukaj, ale sou to torchu jiny pohledy nez v são paulu. Tady mi to pride, ze se lidi po sobe koukaj dost zle. Az to obcas nahani hruzu.

Ve ctvrtek sem nesla do skoly, pze sem spravne predpokladala, ze po karnevalu nebude zbytek tejdne skola. Takze sem se tak poflakovala po centru, koupila si naky hadry, vytiskla par veci do skoly a tak. Navic sem natrefila na webovou stranku, ktera spojuje vsechny antikvariaty v são paulu, takze sem si nasla par knizek na diplomku a koupila je tak za stovku, coz je tu hodne slusna cena, pze knizky sou drahy.

V patek sem konecne v poradku dorazila k gisele do prace na obed. Zjistila sem totiz, ze ta udajna zastavka, co sem mela najit, je jenom modra kovova tyc uprostred ulice. U ni neni zadnej napis ani cedule ani nic podobnyho, takze nechapu jak si mohla gisele myslet, ze pochopim, ze je to zastavka... No kazdopadne tentokrat sem to uz vedela a v pohode dojela. Ma tam vegetarianskou restauraci, kde se zaplati 13realu a muze se jist kolik chce. Tak sem si teda pochutnala. Skoda ze je to tak daleko, pze jinak bych tam chodila castejc.

Pak sem se sla projit do parku Ibirapuera. Cestou sem se samozrejme lehce ztratila, pze ta ulice, kterou sem prijela je jednosmerna a nez abych hledala druhej smer, tak sem sla radsi pesky. Nastesti mam porad mapu, takze sem dosla v pohode. Je to velkej krasnej park hnedka vedle dalnice, ale je prekvapive tichej a klidnej. Lidi tam chodej behat nebo sebou jentak flaknou na travnik a flakaj se. Je tam i nekolik muzei. Me bolely nohy, tak sem sla jenom do muzea afro-brazilsky kultury a zbytek si necham na priste. A protoze je leto, tak v são paulu sou skoro kazdy odpoledne bourky. No a protoze mam smulu, tak me ta bourka samozrejme chytla v tom parku. Tak sem se schovala pekne pod strom a cekala az to prejde a mela z toho celkem srandu.
Doma sem pak vydrhla pul kuchyne, pze tu nikdo nemyl aspon rok. Vsechny skrinky lepej takovym zpusobem, ze i ja bordelar sem z toho na nervy. V lednici sme mely mandioku. To je nejakej koren, ale vypada to spis jako brambora. Vcera sme to varily, ale malo, pze se nam vyvarila vsechna voda a pripalilo se to. Tak sem to mela dneska osmazit, jenze jak to bylo nedovareny, tak to nebylo nic moc. Dalo se to jist akorat s hodne velkou vrstvou kecupu.

Vecer sme sly do klubu Pau Brasil, kde hrala naka kapela sambu a strasne se mi tam libilo. Za prve tam byli strasne pekny chlapi a za druhy sem se po par pivech odvazila i tancit sambu a nebylo to ani tak strasny, tak sem na sebe byla pravem pysna.

pondei 23. - rio den treti

Gisele si prosadila, ze chce aspon jeden den na plaz, takze sme musely jit. Bylo pekelny vedro a ja umirala. Ona nastesti taky priznala, ze je to fakt des, tak sme vzdaly opalovani (ja schovavani pod velkym krasnym satkem co sem si koupila) a sly se aspon trochu projit po Ipaneme. Dosly sme az na hranici s copacabanou, kterou tvori velka skala, odkud byl peknej vyhled na všechny strany. A pak se sly cournout este po capacabane. Tam uz byl odpoledne stin, tak sme si na chvili sedly. Ja sem byla zmorena vedrem, takze sem okamzite usnula. Gi me pak probudila asi po pul hodine, když ji prestalo bavit koukat po chlapech a chtela jit domu. Musela sem se tlumit, pze vy doma mrznete a ja se v klidku valim a chrapu na nejslavnejsi plazi na svete :P No ale musim priznat, ze v tom odpolednim stinu a prijemnym vetriku se spi fakt skvele. Zvlast, když na kopci za vama se tyci jezis a kopecek po levy strane je ten slavnej Pao de Acucar. Pohodicka :)
Pak sme makaly nakoupit a domu varit, pze sem slibila udelat smaženek syr. Opet. Nic jiného typicky ceskyho totiž neumim. Pedro je informatik a ma neskutecne logicky mysleni, takze mi furt pokladal sileny dotazy, jako «proc ten syr ve vajicku neotočím, místo abych to vajicko prehazovala prez nej» a podobne. Co mu na takovy dotazy clovek ma rict? Proste proto :) Ale chutnalo jim a vzali nas na pivko do ctvrti u Ipanemy, takze sme my mely zase zážitek. Tam pedro pokracoval ve smrsti dotazu ohledne CR. Zajimalo ho spravni rozdeleni země, kolik mame kraju a okresu, jak funguje jejich sprave, jakou moc ma prezident a parlament a podobny šílenosti. Este ze sem si pamatovala docela dost věci z tech politologickejch knizek, co sem cetla před vejskou! A stejne sem musela docela improvizovat :) Ale aspon to byly inteligentni dotazy a ne blbosti jako v Portugalsku.

nedele 22. - Rio den druhy

Rano gi vymyslela, ze bysme se mohly projet poslední tramvaji v brazilii. Tak sme sly do centra a tam nasly tu malinkou starou tramvajku. Byla strasne levna a pekna. Nemela samozrejme zadny dvere, takze všichni viseli napul ven. Krome me teda, pze muj strach z vejsek me zahnal pekne dovnitř. Jizda trvala asi deset minut a zavezlo nas to na kopec do ctvrte santa teresa. Tam sme nahodou narazily na maly bloco a strasne se nam tam libilo. Navíc ta ctvrt jsou samy maly stary domecky, takze parada. Gisele tam samozrejme potkala několik kamaradu ze sao paula, takze nas opet byla parta. Strasne sme si to uzili. I sambu sem tancovala :) A dokonce sem tancila s indianem! Samozrejme přestrojeným jenom. Chudak nemel tuseni, do ceho se pousti, když me vytah k tanci, ale ocividne sem zapusobila teda. Gi a spol. se opet dobře pobavili na muj ucet, ale zacinam si na to zvykat.

Celej den bylo ale sileny vedro. V riu je mnohem vetsi vlhkost a mnohem vic tam prazi slunicko, takze sem byla vdecna za svůj klobouk a za 50ku opalovak. Lidi se tam nalejvali pivama, ale ja strizlivela radsi, pze si myslim, ze by me to dost rychle zabilo. Jinak rio je strasne krasny město. Vsude zeleny kopecky, palmy, plaze, jezera, obcas starej dům, no parada. Chlapi taky lepsi nez v SP :) Ale zit bych tu asi nechtela, pze lidi se k sobe chovaj fakt hnusne. Nezdravej v obchodech, v metru nepustém starsi sednout, maj pitomy poznamky na cizince a všichni se tvarej strasne arogantne. Kouka se na ne sice pekne, ale nesmej otevřít pusu, pze to by jim clovek nejradši namlatil.

Vecer sme stravily s Tai a Pedrem v hospůdce u jejich domu a papaly naky typicky jidla, který si uz ale nepamatuju. Byl to strasne peknej den a byly sme fakt spokojeny, jak nam to pekne vyslo.

sobota 21. - Rio den prvni

Nejak sme se dostrachaly do bytu jeji kamaradky Tai, u který sme spaly. Tam uz na nas cekal jeji pritel Pedro, kterej nas hnedka hodil autem na Copacabanu, takze sem mela hnedka zážitek. Chtely sme se nekde poradne nasnídat, takze sme chvili hledaly poradny kafecko a dosly az na tu druhou slavnou plaz Ipanemu a tam si zas daly poradnej dzus a naky vyborny kolace. Bylo ale strasny vedro, takze se nam nechtelo nic delat. Vychytaly sme místo u stanku s kokosama a skejsly tam az do vecera. Davaly sme si stavu z cerstvyho kokosu a koukaly po chlapech. Pak se k nam pripojilo par cechu, který sem potkala uz v letadle do sao paula, takze nas aspon bylo vic.

Vecer sme se na chvili stavily doma osprchovat a pak vyrazily na karneval. Takze sem zjistila, jak to vlastne vypada. U nas si myslime, ze cely město tanci sambu, jak na ty přehlídce, co davaj vzdycky v televizi, ale to neni vůbec pravda. Ta přehlídka je soutez skol samby a probiha jenom na zvlastnim «stadione». Pravej karneval nelaj normální lidi v ruznejch castech města. Proste se sejde nejaka kapela a v domluveném cas zacne hrat nebo poustet z beden. A k nim se pridavaj lidi. Nektery maj ruzny mensi masky a nektery vůbec nic. Kapela pak ma nejakou stanovenou trasu, kudy jde, a lidi jdou s ni a tancujou u toho, popijej a bavej se. Tyhle sroceni se jmenujou BLOCOS. To nejvetsi mělo milion lidi, ale tam sme samozrejme nebyly, pze nejsme magori.

Sly sme radsi na mensi bloco v centru, ale nebylo to nic extra, tak sme sly radsi na pivo.

patek 20.2

Vzhledem k tomu, ze sem melami stejnou hodinu jako včera rano, tak sem se na skolu rovnou vybodla a zustala doma a odpo sla nakupovat. Nechtela sem si brat do Ria ten novej fotak, takze sem si sla koupit nabíječku na baterky, abych si mohla vzit ten starej. A taky sem potrebovala sehnat klobouk, abych neumrela z toho silenyho slunicka. Takze sem prolejzala celou tu ulici 25 brezna, na který sme byly minulej vikend s gi a kde je mrte obchodu. Akorat jak sem strasne vybíravá, tak to bylo strasny peklo. 35 stupnu ve stinu, na asfaltu asi dost přes 40. Sem myslela, ze tam umru. Ale nakonec sem sehnala krásnem velkej slamák.

Doma sem ho nadsene ukazovala gi a ta mi mile oznamila, ze vypadam este stokrát vic jako cizinka (gringa) a mohla se smichy potrhat. Sbalily sme saky paky a vyrazily na nadrazi.

Autobus byl naprosto luxusni. Strasne moc mista na nohy, dostaly sme deku a polstar a taky susenky, takze sme byly nadseny. Aby ne když to stalo takovy peníze. Docela dobře sme se v noci vyspaly a rano v 8 dojely do RIA!